PRVNÍ AUTOBUSY V DĚČÍNĚ
DĚČÍN MĚSTO NA HRANICI | PŘÍVOZY NA LABI | MĚSTO A ŽELEZNICE | PRVNÍ AUTOBUSY V DĚČÍNĚ | TROLEJBUSY V DĚČÍNĚ
Rok 1914 – první autobusový podnik na území republiky
Od poloviny 19. století se rozvíjela nová průmyslová centra s rychle rostoucím počtem obyvatel, která zaujímala stále větší plochy. To s sebou přinášelo nové nároky na dopravu, a to nejen nákladní – dovoz surovin a odvoz hotových výrobků, ale i osobní – přeprava dělníků do zaměstnání, dětí do škol, zaměstnanců do úřadů ap. Vzrostly také nároky na vzájemné propojení často značně vzdálených městských částí i různých dopravních zařízení – nádraží, přístavišť ap.
Většina velkých měst se proto snažila řešit takto vzniklé dopravní problémy zaváděním různých typů prostředků hromadné osobní přepravy, které byly v průběhu 2. poloviny 19. století postupně uváděny do praxe. Nejdůležitějším městským dopravním prostředkem konce 19. století se nakonec stala elektrická pouliční dráha. Tramvaje byly téměř universálním dopravním prostředkem městské hromadné dopravy v řadě větších měst u nás. Jelikož se osvědčily, objevily se záhy snahy po jejich zavedení i v menších městech.
K těm patřily na konci 19. století rovněž Děčín a Podmokly, v té době ještě samostatné obce s více než 10 000 obyvateli. V jejich případě se jednalo jednak o propojení nádraží děčínského a podmokelského, jednak o propojení správního centra (Děčín) s průmyslovým zázemím (Podmokly, obce v Jílovském údolí). Se záměrem zavést tramvaje přišel děčínský továrník Eduard Spalek, který v roce 1897 zažádal o udělení koncese na stavbu tramvajové linky a její provoz na trase Děčín, východní nádraží – Podmokly – Jílové – Libouchec. Projekt se však přes dlouholetou snahu E. Spaleka nakonec neuskutečnil,a to jak pro svoji finanční náročnost, tak zejména pro technické potíže (nevyhovující parametry řetězového mostu přes Labe). Za této situace ani příliš nepřekvapuje, že se vzápětí objevil nový projekt veřejné osobní přepravy, který se snažil omezení daná řetězovým mostem vyřešit a potřebné spojení mezi Děčínem a Podmokly zajistit. Na celé záležitosti by nebylo nic mimořádného, kdyby se tímto prostředkem neměl stát autobus, tedy dopravní prostředek v té době zcela nový, který se v praxi poprvé uplatnil teprve v roce 1899 v Londýně, a to ještě s nepříliš velkým úspěchem (první linka byla v provozu necelý rok). I jinde se autobusy prosazovaly pomalu a většího rozšíření zaznamenaly až po roce 1905 (Paříž, Londýn ap.). Z tohoto pohledu je děčínský projekt ojedinělý nejen v českých poměrech, ale možno říci celoevropských.
Odvážlivcem, který hodlal provozovat tento nový a málo vyzkoušený dopravní prostředek, navíc v podmínkách provinčních měst, se stal děčínský advokát JUDr. Heinrich Hollerstein, narozený v roce 1865 v Kladně. 
Na základě rozboru dopravní situace v Děčíně a okolí si dr. Hollerstein 6. 12. 1900 zažádal u pražského místodržitelství o udělení koncese k provozování osobní a nákladní autodopravy na trase Děčín, nádraží–Podmokly–Libouchec s odbočkou k podmokelskému nádraží novým dopravním systémem – automobil-omnibusem, tj. zkráceně autobusem. Odvolával se přitom na zkušenosti Vídně a Berlína, kde byl tento nový dopravní systém již zaveden a jeho provoz zde zajišťovaly omnibusy s benzinovým motorem. pro 20 sedících a 5 stojících pasažérů. Na základě zkušeností z jejich používání proto požádal o vydání koncese na zavedení obdobného dopravního systému pro oblast Děčína a Podmokel, konkrétně pro trasy Děčín, nádraží Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB – dnes budova naproti nádraží Děčín-východ)–Podmokly, nádraží státní dráhy a Děčín, nádraží ÖNWB–Podmokly, hotel Pošta – Oldřichov – Bynov – Jílové – Modrá – Libouchec Místodržitelství zareagovalo kupodivu velice rychle a již 21. 12. 1900 požadovanou licenci, včetně dodatku o povolení nákladní dopravy, vydalo, o čemž vzápětí informovalo i děčínské okresní hejtmanství. Z dalšího pak vyplývá, že dr. Hollerstein pojal svůj projekt, a to i z dnešního pohledu, skutečně velkoryse. Přepravu mělo zajišťovat osm autobusů, z nichž šest mělo být v nepřetržitém provozu, zbývající dva měly sloužit jako rezerva. Pro autobusy měla být zřízena vozovna (remíza) s autodílnou, která měla zajišťovat všechny opravy tak, aby nedošlo k přerušení dopravy, a sklad benzinu s čerpacím zařízením zabezpečeným proti ohni. Tyto objekty však měly být z bezpečnostních důvodu umístěny již mimo město.
Nejostřeji proti projektu vystoupilo zastupitelstvo Podmokel (v této době ještě obecní) a Rakouské státní dráhy-ředitelství Praha, které v řízení vystupovalo jako provozovatel bývalé soukromé Duchcovsko-podmokelské dráhy. Proti jejich postoji se dr. Hollerstein odvolal a místodržitelství mu nakonec potřebnou licenci udělilo. Na tomto základě pak chtěl zahájit autobusový provoz nejpozději do léta 1902, kdy se v Děčíně měla konat velká hospodářská výstava, na linkách Děčín, nádraží východ–Podmokly, nádraží a Děčín, nádraží východ – Podmokly – Oldřichov – Martiněves a zpět se stanovištěm v Děčíně. JUDr. Hollerstein však svůj záměr neuskutečnil, a tak se s novým pokusem o zavedení autobusové dopravy v Děčíně setkáváme až o čtyři roky později – na jaře 1906 a opětovně ve spojení s dr. Hollersteinem. Ten se totiž své koncese z 25. 4. 1902 nevzdal (udělovala se na 10 let) a přenechal ji Friedrichu Leinweberovi, obchodníkovi z Děčína. Ten na uznání pachtu reagoval velice rychle a již 10. 4. 1906 oznámil okresnímu hejtmanství svůj záměr zahájit autobusovou přepravu na trasách Děčín, nádraží východ–Podmokly, nádraží a Děčín, nádraží východ–Oldřichov, na 12. dubna, dvěma autobusy pro 16 cestujících od "Neuen Automobil-Gesellschaft Berlin in Stuttgart", s tím, že první z nich má být dodán do Děčína 1. června a ihned uveden do provozu na trati mezi Děčínem a Podmokly. Tuto zprávu pak potvrzovalo oznámení z 2. června, podle něhož měl být provoz zahájen týž den v poledne.
Kdy však byl autobusový provoz skutečně zahájen, není vůbec jasné, ale z nepřímých dokladů lze předpokládat, že k tomu došlo v druhé polovině srpna 1906. Přesto tento termín značí, že Děčín je prvním městem v naší republice, kde byla hromadná autobusová přeprava zavedena a provozována. Jednalo se však pouze o linku mezi nádražími, protože druhá linka do Oldřichova byla dána do provozu až v roce 1924. Na uvedené lince jezdily dva autobusy s evidenčními čísly O III 62 a O III 63, která obdržely 17. listopadu 1906.
